Dlouho jsem nevěděla, jaká je ta správná chvíle na sepsání článku o mé zkušenosti s Funkčním tréninkem. Po měsíci? Po prvních deseti lekcích? Až udělám první klik na zemi, první shyb, nebo první mrtvý tah s vlastní vahou (hotovo, ještě ne, hotovo)? V tuto chvíli mám za sebou přes 100 tréninků a 10 měsíců pravidelného docházení a během této relativně krátké doby se mi povedlo dosáhnout několika osobních úspěchů, a to plánovaných i naprosto nečekaných. 

Než se s nimi začnu chlubit, tak by bylo fér hned z kraje zmínit, že jsem do FuTru v lednu 2018 začala 3x týdně docházet poté, co jsem vyhrála roční školné v soutěži spojené s KB5 výzvou na sociálních sítích. Moje investice do tréninků tedy nikdy nezahrnovala finance, ale pouze čas a energii fyzickou i duševní. Ale začněme pěkně od začátku.

Trocha mojí historie

Neměla jsem nikdy vyloženě odpor k pohybu, přesto byl tělocvik ve škole mým nepřítelem číslo jedna. Chuť se trochu hýbat za rámec pěšího docházení do práce a nošení nákupů do kopce se ve mě probudila až kolem pětadvacátého roku života. Pár týdnů běhání, pak několik měsíců s eliptickým trenažérem (aka drahým věšákem na oblečení) a nakonec poměrně dlouhé období chronického HIIT s vlastní vahou dvakrát denně sedm dní v týdnu. 

Odsud už naštěstí nebylo daleko k jednomu z nejdůležitějších objevů mého života – ke kettlebell. Takové to domácí swingování podle Jůtůbových videí nebylo úplně to pravé, ale seminář zaměřený na swing a get-up (tehdy pod názvem KB5 Minimum) v prostorách Funkčního tréninku, který jsem absolvovala v létě 2014 pod vedením manželů Mackových, mě definitivně přesvědčil, že tohle je cesta, kterou se chci vydat. 

Tehdy jsem nebydlela v Praze, a i když jsem se sem později přestěhovala, pořád mi něco bránilo. Byla jsem moc zaneprázdněná, nebyla jsem dost ve formě, potřebovala jsem nejdřív pár kilo shodit, nechtělo se mi mezi samé ženské, nechtělo se mi cvičit před ostatními, nemohla jsem si to finančně dovolit, bla blabla, však ty výmluvy známe každá. Doma jsem se od vydání knihy Simple & Sinister poctivě věnovala programu popsanému v knize a relativně rychle se mi podařilo dostat se s get-upem na 16kg. Pak ale nastalo v mém životě období změn, chaosu, stresu, stěhování a celkové nechuti cokoli dělat. Nadšení i síla se rozplynuly, nahradila je lenost, apatie a pár kil navíc.

2018 – rok FuTru

V prosinci 2017 jsem si šla na recepci FuTru vyzvednout luxusní kalendář na rok 2018. Když se mě tam Justy zeptala, kdy už konečně začnu chodit cvičit, nevěděla jsem, kterou výmluvu použít. Takže jsem se zavázala k tomu, že někdy koncem příštího roku bych snad mohla začít (no, něco jsem jí říct musela, doufaje, že na to třeba do té doby zapomene). O pár týdnů později přišla ta šokující zpráva – vyhrála jsem roční školné. Nadšení a radost však pochopitelně převážily nad prvotním šokem a automatickým hledáním dalších výmluv, vyležela jsem aktuální novoroční nachlazení a 22. ledna jsem poprvé prošla dveřmi FuTru coby řádná žákyně.

Něco jsem už pochopitelně uměla, nebo jsem si myslela, že to umím. Každopádně i tak se mi zdálo, že postupuji od začátku celkem rychle, jako kdybych během prvních pár týdnů získala zpět sílu a dovednosti, které jsem kdysi měla. Ve FuTru se vyučují veškeré principy a cviky od základů, s velkým důrazem na správnou techniku provedení, takže může chvíli trvat, než si člověk vůbec sáhne na železo. Prvních pár hodin se může zdát, že se jen válíte po podlaze a nic moc neděláte (koutkem oka nenápadně pozorujete ostatní a obdivujete váhy, které zvedají), ačkoli vás druhý (a třetí) den bolí celé tělo včetně svalů, o kterých jste doteď netušily, že je vůbec máte. 

Technika a zase technika

Důraz na techniku je z mého pohledu jedna z nejlepších věcí, které cvičení ve Funkčním tréninku (a v KB5 Gymech) nabízí. Za volant vás taky nikdo nepustí, pokud nebudete umět auto správně řídit, stejně tak by jen velice krátkozraký (a špatný) trenér nechal svého svěřence opakovaně (nebo ještě navíc s pochvalou) provádět technicky nesprávný cvik a riskovat tak zranění nebo následné chronické potíže. Nezáleží, jestli se bavíme o kliku, shybu, nebo obyčejném dřepu bez zátěže – obojí se dá dělat jen dvěma způsoby – správně nebo špatně. Nic mezi tím neexistuje, a taky neexistuje tolik správných verzí dřepu, kolik je na světě trenérů.

Naučit se něco, cokoli, zpravidla chvíli trvá. Tato doba se liší u každé dovednosti a u každého jedince. U všeho a u všech ale univerzálně platí, že pokud se chceme něco naučit, musíme to praktikovat, opakovat a procvičovat. A protože se neučíme nic jen tak pro legraci, nýbrž proto, že chceme onu dovednost prakticky aplikovat často a co možná nejdéle, je klíčové naučit se tyto dovednosti provádět správně. Skoro každý udělá dřep, ale málokdo udělá dřep správně bez toho, aby ho to někdo předtím správně naučil.

Jak mě FuTr naučil trpělivosti

Ja jsem vždycky chtěla být schopná dělat kliky. Nic z toho, co široká veřejnost nazývá dámskými kliky, ale poctivé opravdové kliky. Teprve když jsem se začala ve Funkčním tréninku kliky učit technicky správně jsem pochopila, že schopnost klikovat nezávisí pouze na síle rukou. Kromě zapojení prakticky celého těla jsou kliky (a vlastně skoro všechny cviky) hodně o hlavě. Hlava se totiž vzdává mnohem rychleji než tělo, a hlava velice často pochybuje o tom, co je tělo schopné zvládnout (a věřte mi, že je to mnohem víc, než si možná myslíte).

Dostat se od velké tlusté nuly k deseti poctivým klikům na zemi bez jakékoli dopomoci mi trvalo přesně pět měsíců. Zdá se vám to jako dlouhá doba? Mě teda ano! Přišlo mi to jako věčnost, chvílemi jsem měla pocit, že to nikdy nedokážu, že se nikdy nepřehoupnu přes těch prokletých pět opakování v řadě, nicméně během těch pěti měsíců jsem se nesoustředila pouze na kliky. Od ledna do konce srpna jsem na pozadí klikovacího pekla prošla následujícím zlepšením:

  •  10x turkish get-up z 8kg v lednu na 16kg v dubnu
  • 5x mrtvý tah z 12kg v lednu na 64kg (2x 32kg) v červenci 
  • 5x dřep z nuly v lednu na 32kg (2x 16kg) v červenci
  • swing z nuly v lednu na 24kg (obouruční) a 16kg (jednoruční) v červnu

 

Radost z postupného dosahování stále lepších výsledků a těžších vah v ostatních oblastech tréninku dokázala úplně zastínit mou několikaměsíční frustraci z těch prokletých kliků. A pak jednoho krásného pondělního odpoledne jich prostě bylo deset. Společně s technikou, kterou mě naučily ty nejlepší instruktorky na světě, byla trpělivost to, co mě dovedlo k deseti poctivým klikům. Teď už vím, že nepotřebuji nejdřív shodit deset kilo, abych mohla od země odtlačovat (potažmo k hrazdě přitahovat) nižší tělesnou váhu. Místo toho potřebuji (a chci!) vybudovat si v těle takovou sílu, pomocí které budu eventuelně schopná klikovat i kdybych měla ještě o dalších deset kilo víc. A jak řekl jeden velice moudrý pán, síla je dovednost. A dovednosti se musí procvičovat.

Trpělivost přináší kliky. A kliky jsou lepší než růže. 

Po dosažení klikové mety jsem začala pracovat na dalších. Naší krásnou a silnou šéfinstruktrokou Justynou mi byl na konci srpna naordinovaný program ROP (Rite of Passage, článek o programu zde), který by ze mě měl udělat pressovací a shybující monstrum. Po prvním týdnu na programu mi bylo jasné, že tahle cesta bude ještě náročnější, a to jak fyzicky, tak psychicky. Trpělivosti bude v tomto případě potřeba ještě více, a bude stejně klíčová, jako technika provedení cviků. 

Do programu ROP jsem naskočila se 14kg kettlebell a dvěma expandéry na shyby (zelený a černý). V konečné fázi programu se ode mě očekávalo 75 cleanů a pressů na každou ruku a 75 shybů (se zmíněnými expandéry). To se mi podařilo přesně po dvou měsících, které se zdály nekonečné. V řijnu (shodou okolností v den mých jmenin) následoval nový test mého pressovacího maxima, během kterého se mi k mému vlastnímu překvapení a radosti povedlo nad hlavu dostat kouli o váze 20kg. Věřila jsem si na osmnáctku, dvacka by mě nenapadla ani ve snu! Momentálně jsem tedy ve fázi chlubení se. Pressla jsem dvacku. Heč.               

Co mě čeká dál? Další kolo ROPu s vyšší váhou! Upřímně, v nejbližších týdnech očekávám i slzy (naštěstí nejdou na zpoceném obličeji moc poznat), a nebudou to zrovna slzy radosti, ale taky počítám s dalším úžasným postupem směrem vzhůru (ano, k té výsledkové tabuli, na které jsou všem na očích zaznamenané výsledky několika nejsilnějších ze všech těch krásných, úžasných, silných a odhodlaných žen, se kterými se ve Funkčním tréninku několikrát týdně potkávám, protože já chci na tu tabuli, a už nejsem daleko!)

Občas zalituju, že jsem nezačala na tréninky docházet už dřív. Velice často lituji toho, že jsem se jakémukoli rekreačnímu pohybu po většinu svého života aktivně vyhýbala.  Nikdy jsem nebyla fyzicky zdatná, běh mě nebavil, nikdy jsem neuměla házet ani chytat, tanec a jiné ladné pohyby taky nejsou nic pro mě. Přibližně před dvěma lety jsem začala cvičit jógu, ale v žádném případě bych se nepovažovala za jakkoli zkušeného jogína. Kde si ale opravdu připadám ve svém živlu, je právě Funkční trénink.

V čistě dámském gymu v Praze Dejvicích se každý den schází ženy, dámy a dívky všech věkových kategorií, typů postav i různých úrovní fyzické kondice. Pod vedením zkušených instruktorek se zde učí od úplných základů, s ohledem na cíle, schopnosti i zdravotní omezení každé žačky. Nikdo nikoho netlačí k co největšímu počtu opakování na úkor techniky, nikdo s nikým nesoutěží, nikdo není s nikým srovnáván. Pokud si některá v gymu fotí selfíčko, není to proto, aby vystavila poprsí v hlubokém výstřihu na Inštagram, ale aby se podívala, jestli tu zatracenou kouli zvedá nad hlavu správně.

Funkční trénink mi ukázal, že síla je moje silná stránka, a tuto dovednost chci nadále rozvíjet. A věřím, že pro ženu neexistuje v tomto směru lepší místo než Funkční trénink Praha.

Cvičení ve FuTru je vhodné pro každou ženu. Takže jestli jsi žena a ještě tam necvičíš, nečekej a domluv si zkušební hodinu zdarma! Možná se tam potkáme. A jestli žena nejsi, drž se od nás hodně daleko, zajdi do některého z KB5 Gymů, jestli tě vezmou mezi sebe. Pomůžou ti tam zesílit stejně dobře, jen u toho nebudeš tak dobře vypadat.

Krásná síla – Funkční Trénink!

O autorce: Nina V. (33 let), ve FuTru od ledna 2018, milovnice kettlebell a jógy ráno, grafička a autorka článků o stravě a zdravém způsobu života přes den, recepční ve FuTru odpoledne, milovnice dobrého (paleo) jídla v kteroukoli denní dobu. 


Chceš mít hezkou postavu, hýbat se lépe, dostat se do kondice, zesílit?

Na nic nečekej, zavolej na 608 826 788 (recepce – pondělí až čtvrtek, 16 h. až 20 h.) nebo využij kontaktní formulář níže a domluv se na první cvičení!

Cvičíme ve vlastních prostorách 5 minut od stanic metra Hradčanská/Dejvická – ulice Wuchterlova 1, Praha 6!

jméno (třeba zadat)

email (třeba zadat)

předmět zprávy

zpráva

email