„ Posledních 15 minut bylo peklo. Ošklivě jsem si potrhala ruku, dodnes mám jizvu. Ale okolo mě stáli lidé, kteří jsou rádi, že mohou vůbec chodit a omezeně se hýbat, zato já jsem v plné síle a pokouším se tu zdolat světový rekord. Tak jsme zatnula zuby a swingovala dál.“

K Megan Kelly mám speciální vztah. Před rokem jsem narazila na fóru Strong First na její článek „Jak jsem se stala světovou rekordmankou“. Megan v něm popisuje, jak se rozhodla uspořádat benefiční akci pro Asociaci pacientů s roztroušenou sklerózou. Pro lidi, kteří mají v pokročilé fázi nemoci problémy s pohybem, čitím nebo zrakem. Jedním z nich je i její otec, který touto nemocí trpí už přes 10 let. Já jsem si sama na sobě ověřila, jak extrémně přínosné je v boji s touto chorobou cvičení podle standardů Strong First. Silový trénink mi dal pevné a odolné tělo, vyrovnanější psychiku, cviky z kategorie „resetů“ se přímo pacientům s onemocněními nervové soustavy doporučují. Proto jsem se rozhodla Meganin článek přeložit do češtiny a následně jí taky za její práci osobně poděkovat. Při nejbližší příležitosti jsme se setkaly v Londýně a staly se z nás kamarádky. Proto když přijela před pár týdny do Prahy, požádala jsem ji o rozhovor, který bych Vám zde ráda převyprávěla. 

Megan, mohla by ses nám trochu představit?

Ahoj, jsem Megan a zdravím všechny strong ladies do Funkčního tréninku. Trénuji s kettlebell asi 8 let a z toho poslední 4 roky jsem členkou StrongFirst. Mám za sebou certifikaci SFG I (základní cviky s ketllebell), SFG II (pokročilé cviky s ketllebell), SFL (velká činka) a když to půjde dobře, v červnu mě čeká certifikace SFB (cviky s vlastní vahou). Cviky s vlastní vahou – čeká mě shyb, dřep na jedné noze, ale hlavně klik na jedné ruce – jsou náročné a pro mě najednou úplně jiné, člověk tráví opravdu hodně času v úplném zpevnění. Oproti swingům, ze kterých se teď převážně skládá můj trénink, je to velká změna, vyžaduje to disciplínu. Na druhou stranu – tohle je na celém systému úžasné – jedno cvičení má přenos do druhého a naopak. 

Jak ses vlastně ke Strong First dostala?

Moje první zkušenost byla s TSC (Tactical Stregth Challenge – soutěž ve třech disciplínách – mrtvý tah s velkou činkou, striktní shyb a kettlebell snatch). Soutěžila jsem v Glasgow, vzal mě s sebou kamarád, který se připravoval na SFG a já si řekla, „Jo, proč to nezkusit,“ a skočila jsem do toho po hlavě – naučila jsme se snatche za 6 měsíců. Moje technika nebyla tehdy rozhodně dokonalá, takže jsem se rozhodla kontaktovat SFG trenérku, kterou jsme našla poblíž, Claire Booth a s tou jsem se začala připravovat. Nakonec jsem se jako trenérka rozhodla rovnou i pro SFG certifikaci. Nejtěžší pro mě byly pressy. Prošla jsem dlouhým ROP programem s 12kg bell a k mému překvapení jsem pak pohodlně 16kg na certifikaci vypressovala. Tehdy jsem pochopila, že tenhle systém opravdu funguje. I dnes je pro mě sice pořád 16kg relativně těžká váha, ale vím, že kdybych se rozhodla posunout a vypresovat 20kg, se správným programem toho určitě dosáhnu.

Možná je to jen můj dojem, ale často myslím na to, že se obecně jako ženy trochu military pressů bojíme. Jako kdyby jednoruční tlak takové váhy nad hlavu pro nás byl v porovnání s muži nepřirozený. Nemyslím si, že toho nejsme schopny, ale přece jen pozoruji, že do presování se nám zas tak moc nechce. Pozoruješ něco takového i u svých studentek, nebo jsem taková jen já?

Něco na tom bude! Ale přitom to není o té váze nad hlavu, snatchů – jakmile se je naučíme technicky správně – se tolik nebojíme. Snatchujeme opravdu hodně – však jsem tě sama viděla snatchovat 20, 22kg. Ale jako kdyby ten pevný pomalý pohyb, kterým press oproti výbušnému snatchi je, byl něco, z čeho máme přirozeně respekt a obavy. Svým studentkám dávám programy, kde se pressuje hodně, velmi často, ale s relativně lehkou váhou. Sama ale vím, že mě často cokoli nad 5 opakování trochu otravuje, takže si musím dávat dobrý pozor, abych o pressech před mýma holkama nemluvila negativně, vždycky si říkám: „Tohle není správný přístup Megan, jen proto, že tebe to nebaví, nemusíš k tomu navádět ostatní!“ Pak se tomu ale společně zasmějeme, je dobré vědět, že nejsme stroje a že někdy nám něco jde lépe a někdy hůř, trápíme se s těžší váhou nebo více opakováními, ale aspoň nám to přirozeně ukazuje místa, kde máme prostor pro zlepšení. Do budoucna bych ráda vypressovala 20kg nebo víc, ale vím, že to bude chtít čas. Jakmile člověk překlene začátečnický level, progres je najednou daleko pomalejší a je třeba být na to připravená. Lidé mi často říkají „To je neuvěřitelný, vždyť jsi dosáhla světového rekordu jen se 3 měsíci tréninku,“ ale já odpovídám, tak to rozhodně není, za tím jsou 3 roky poctivé práce. Specifický program možná může být na týdny a měsíce, ale práce musí být kontinuální. Nezačínala jsem od nuly.

Ano, tvůj slavný rekord z roku 2017, řekni nám o něm něco.

Nejprve jsem zorganizovala „swingaton“ – 24 hodin, během kterých jsem já a moji studenti nepřetržitě swingovali. Pravidlo bylo, že alespoň jedna kettlebell musí být neustále ve vzduchu. Uspořádali jsme tuhle akci, sezvali tisk, komunitu okolo a vybrali tak peníze pro Asociaci pacientů s roztroušenou sklerózou. Moc se to povedlo a bavilo nás to, nikdo ani nechtěl odcházet na oběd a někdy během dne jsme plácla, že bych mohla přeswingovat světový rekord. Někdo se toho chytil, lidé se mě na to začali ptát a najednou nebylo cesty zpět.

V čem spočíval tento ženský světový rekord?

 Měla jsem v plánu udělat 1 000 hardstyle swingů s 24kg bell za hodinu (celkem 24 000kg). Věděla jsem, že je to výzva, ale s konzistentním tréninkem se mi zdála uskutečnitelná. Swingovat po 20 opakováních každou minutu a do konce minuty pauza (EMOTM) po dobu 50 minut, by dalo celkem 1000 swingů. Jak se čas nachýlí, rozhodla bych se, jak naložit se zbývajícím desetiminutovým odpočinkem.

Měla jsem už tehdy slušný základ z předešlého tréninku a tři měsíce na specifický trénink na zdolání rekordu. Došlo mi, že můj odhad byl naivní, vydržet swingovat hodinu v takovém tempu, jako jsem zvyklá swingovat 10 minut, nebylo reálné. A v tom se mi ozval Pavel Tsatsoulline a začal se mnou konzultovat můj progres a sestavil mi program na míru. (jak to celé probíhalo a dopadlo, si můžete přečíst ZDE). 

Světový rekord padl, vybralo se spoustu peněz pro Asociaci RS pacientů a ty jsi myslela, že tímto je to uzavřené. Pak jsme ale loni v létě shodou okolností seděly spolu na obědě v Londýně a ty jsi zrovna dostala email, ve kterém stálo, že tentokrát byl překonán tvůj rekord. Jaká byla tvoje reakce?

Přečetla jsem si to a říkala si, aha, okey, někdo je zase o kousek lepší, nic se neděje, ale Claire, moje kamarádka a StrongFirst leader mi hned povídá: „Okamžitě musíš napsat Pavlovi, ten rekord si vezmeš zpět!“. No a když už jednou píšete Pavlovi a ten vám ochotně hned začne sestavovat Strong Endurace program, tak už se těžko říká, „Jee, víš co, ani ne, díky…“, vždyť je to ohromná pocta! Takže jsem začala pomalu trénovat na další větový rekord. Nová rekordmanka přeswingovala dokonce 30 000kg, ale není to nikdo ze StrongFirst. Pravděpodobně používala 30kg bell, ale tu já nemám. Mohla bych sice začít s těžší bell a během té hodiny, jak by přicházela únava, snižovat váhu, ale rozhodla jsme se pro konzistentní přístup a kvůli zachování stejného úchopu a výbušnosti používat celou dobu bell o stejné váze, a to 32kg.

Pavel mi sestavil trénink, ve kterém střídám swingy s 36kg, 40kg a dokonce 44kg bell. Ze začátku jsem si říkala, že to není možné, vážím 58kg, copak můžu swingovat bell skoro jak já těžkou? Ale ukázalo se, že to možné je. Moje tréninky, kdy pouze swinguji, mají 30, 45, 60 a brzy dokonce 90 minut, během kterých mám ale dlouhé pauzy, například swinguji jen 5x každou minutu s 44kg, anebo 5x každých 30 sekund. Tím mám vždy krátkou pauzu na zotavení úchopu a zároveň si buduji odolnost, abych takovou zátěž vydržela konzistentně a při plné síle po celou hodinu trvání pokusu o rekord. Trénink zatím funguje skvěle, mám očekávaný progres, každých osm týdnů zkusím hodinu swingů s 32kg a při posledním pokusu na Nový rok jsem už dalece překonala svůj starý rekord, aniž bych se o to snažila, nyní mám před sebou posledních 8 týdnů, pokus se uskuteční v březnu, tak mi držte palce!

Palce ti určitě držet budeme, ale musím říct, že nemám pochybnosti, že to zvládneš skvěle, dnes jsem tě viděla při tvém „lehkém“ tréninku swingovat 44kg bell po dobu 30 minut a krom toho, že ti nezmizel úsměv ani na chvilku, jsi nevypadala ani trochu unavená. Neuvěřitelné!

Prvních pár swingů je vždycky náročných, ale pak se do toho dostanu a jde to samo. Musím říct, že často je to mnohem náročnější psychicky, než fyzicky. Když si stoupnete před bell a víte, že od ní dalších 45 minut neodejdete a čeká vás spousta práce, člověka už ta myšlenka samotná trochu vyčerpá. Jsou dny, kdy swinguji 7 minut a najednou to nejde dál, prostě z nějakého důvodu nemůžu. Důležité je to nevzdat dlouhodobě. Tak prostě začnu druhý den znovu a najednou to jde samo. Nejsem stroj, nejsem dokonalá, někdy se zaseknu, někdy jsem nemocná, nebo mám po večírku s přáteli, ale důležité je to hned nevzdat a pokračovat dál.

Když přišlo na můj první pokus o rekord, pamatuji si to peklo posledních 15 minut. Byla jsem vyčerpaná, potrhala jsem si dlaň, chtěla jsem bell zahodit a přestat. Ale okolo mě byli všichni moji přátelé, můj táta, kvůli kterému jsem to celé začala dělat, lidé, kteří jsou vděčni, že mohou alespoň chodit, někteří ani to už nedovedou, dali by cokoli, aby mohli dělat to, co já. Jsem zdravá a v plné síle a budu fňukat nad 15 minuty bolesti? Tak to teda ne, na tohle jsem trénovala a tak to dokončím!

Krom silového tréninku, připravuješ se na to rekord ještě nějak speciálně? Jak zvládáš nervozitu před výkonem? Kupříkladu já se každý rok v dubnu účastním TSC, nedělá mi problémy vystupovat před lidmi, ale stejně každoročně už od ledna, jakmile si představím, že stojím na platformě před velkou činkou, srdce mi začne bušit jako o závod. Máš nějaký tip, jak se na takové momenty připravit?

Samozřejmě, že jsem před rekordem byla nervózní a vím, že budu zase, ale součástí přípravy je právě vizualizace všech těchto okolností. Být připravena na lidi okolo, na obavy z toho, jak mi půjde swingovat, příprava na bolest, která je do určité míry nevyhnutelná. Naštěstí se v téhle oblasti zlepšuji, a to právě díky silovému tréninku. Když mi bylo 20, trpěla jsem velkými úzkostmi. Bylo to v období, kdy se tátův zdravotní stav zhoršil, a já žila v neustálých obavách, že taky budu mít roztroušenou sklerózu, z každé bolesti hlavy jsem hned vyvozovala nádor na mozku a podobné hrůzy. Šla jsem tedy k psychologovi, ten mě vyslechl a řekl: „Megan, ty nemáš deprese, mohl bych ti předepsat nějaké léky na zmírnění úzkosti, ale podle mě je to zbytečné a napáchali bychom tím víc škody, než užitku. Mám ale u pacientů dobré výsledky se silovým tréninkem, co kdybys to zkusila také? Jak zesílí tělo, zesílí i mysl, měla bys tomu dát šanci.“ A měl pravdu, během několika týdnů jsem se uklidnila, během pár měsíců jsem byla úplně jiný člověk. Zracionalizovala jsem si svoje bolesti hlavy a obavy ze závažných nemocí a najednou mě takové myšlenky úplně opustily, cítila jsem se vyrovnaná, zesílila jsem fyzicky, cítila jsme se dobře ve svém těle i ve své hlavě.

Myslím, že je to stále věc, o které se málo mluví, a tak se snažím probírat se svými klienty také to, jak se cítí uvnitř, nejen navenek. A neznamená, že když už jednou vysloví nahlas, že mají úzkosti, anebo se jen necítí ve své kůže, že to s nimi zůstane jako stigma. Lékaři – alespoň tady v Británii – mají tendenci dát vám nějakou nálepku a vy s ní pak máte do konce života žít a s nemocí se vypořádávat, ale myslím, že to tak nemusí být. Jsem příkladem toho, jak se člověk může kompletně změnit, když chce. Já v to naše heslo – „Strong body – strong mind“ velmi věřím a snažím se ho předávat svým studentům. 

Pověz nám ještě něco o svých studentech, koho nejčastěji trénuješ?

Mám docela široké spektrum studentů, nejstarší je 76, nejmladší jsou okolo 20 let, potom mnoho žen středního věku. Každý má samozřejmě specifické cíle, takže například moje klientka, které je 76 pracuje především na get upu. Cvičí se mnou už dva a půl roku a přišla za mnou s jednoduchým přáním – zkrátka se chce umět zvednout, když upadne, stejně jako se samostatně posadit na toaletu bez asistence. Takže skoro dva roky jsme pracovali na get upu bez zátěže a nedávno mi volala a říká, hádej, co se stalo, Megan, upadla jsem – a zase jsem vstala! Mezi nejmladšími studenty mám pak několik dívek, které trpěly poruchami příjmu potravy, snažím se naučit je mít ráda svoje tělo a samozřejmě zesílit. Stejně tak mám spoustu klientů, kteří ke mně přicházejí na doporučení od fyzioterapeuta po různých zraněních. Většinu mých klientek ale tvoří ženy středního věku, které třeba do teď moc necvičily, ale chtějí se cítit lépe. Mým největším cílem napříč rozdílnostmi mezi mými klienty je, aby si lidé i v pokročilém věku užívali kvalitní život, protože k čemu je dožít se 90 let, když třetinu života strávíte v bolestech, anebo jste mnoho let odkázáni na pomoc druhých.

Pověz nám ještě na závěr, co tě ještě letos čeká? Tvůj pokus je už v polovině března…

Den D bude 15.března v pravé poledne, i proto jsem výjimečně trénovala během dovolené tady v Praze. Za normálních okolností pro mě není žádná tragédie trénink na pár dnů vynechat, ale mám teď striktně danou „peakovací“ část programu. No a po mém pokusu o světový rekord mě čeká v červnu certifikace SFB (StrongFirst Bodyweight), pokud to dobře dopadne, budu hned v červenci asistovat na stejné certifikaci ve Francii. Čeká mě tedy práce především na kliku na jedné ruce, shyb a dřep na jedné noze pro mě naštěstí nepředstavují problém. 

A až všechno tohle bude za mnou, seberu svou skvělou sestru, poletíme znovu do Kostariky a užijeme si pořádnou dovolenou!

Megan Kelly žije ve městě Hebden Bridge poblíž Manchasteru, v listopadu oslaví 30. narozeniny. Miluje jídlo, čas strávený s přáteli, svou rodinu a cestování. Její přípravu můžete sledovat prostřednictvím jejího instagramového profilu megan.kelly.1. 

Rozhovor pro Funkční trénink Praha připravila a přeložila: Terka B.: pracuje jako lektorka kávových kurzů pro pražírnu Doubelshot, cvičí u nás ve FuTr už 6 let. 


Chceš mít hezkou postavu, hýbat se lépe, dostat se do kondice, zesílit?

Na nic nečekej, zavolej na 608 826 788 (recepce – pondělí až čtvrtek, 16 h. až 20 h.) nebo využij kontaktní formulář níže a domluv se na první cvičení!

Cvičíme ve vlastních prostorách 5 minut od stanic metra Hradčanská/Dejvická – ulice Wuchterlova 1, Praha 6!

jméno (třeba zadat)

email (třeba zadat)

předmět zprávy

zpráva

email