Cesta je cíl: Zvedaní železa pro tělo a duší.

Měla jsem to štěstí, že jsem se od dětství mohla věnovat sportu a různým pohybovým aktivitám. Od tance, ježdění na koni, přes balet, mažoretky, až po závodní badminton. Podlehla jsem i trendu posiloven a pravidelně chodila asi půl roku. Vůbec mě to nebavilo, ale potřebovala jsem si udržet hezkou postavu kvůli modelingu, který jsem také pár let dělala. V tu dobu jsem se ale věnovala sportu primárně proto, že jsem potřebovala být hubená – já vím, všechno špatně, ale naštěstí jsem si to včas uvědomila a long story short – s modelingem jsem skončila. Důvod, proč to zmiňuji, je ten, že jsem během své „modelingové kariéry“ začala mít problémy se sebepřijetím a nevěřila jsem si, protože jsem prostě nebyla dost dobrá. Nebyla jsem výjimečně dobrá v mažoretkách, badmintonu ani v modelingu. U ničeho jsem nevydržela, i když potenciál tam byl. Porovnávala jsem se s ostatními, s těmi, kteří byli lepší nebo hezčí než já. 

Pak nastalo období, kdy jsem postupně se vším skončila a najednou jsem zjistila, že nemám nic, čemu bych se mohla pravidelně věnovat. Odmala jsem byla díky sportu zvyklá na pravidelné tréninky a pohyb. Nyní jsem neměla ani jedno. 

Naštěstí tato „pauza“ netrvala dlouho a byla mi doporučena škola KB5 ve Zlíně, kde jsem v tu dobu studovala a žila. Říkala jsem si, že to není nic pro mě, protože posilování mě nikdy nebavilo a nedokázala jsem si sebe představit, jak zvedám kus železa. 

Přišla jsem tedy na první, zkušební trénink do KB5 ve Zlíně a bylo to docela fajn, říkala jsem si. Líbil se mi hlavně komplexní přístup ke cvičení – zaměření se nejen na samotné cviky, ale především na technicky správné provedení, mobilitu, flexibilitu, dýchání i trošku filozofii. Začala jsem trénovat pravidelně a začátky pro mě upřímně nebyly moc jednoduchý, moc mi to nešlo. Byla jsem zvyklá, že na co sáhnu, to mi jde, a když mi to nejde, tak to dělat nechci, protože z toho nemám radost. Z nějakého důvodu mi to ale nedalo a i tak jsem dál trénovala a učila se úplné základy – kyčelní ohyb, get up s botou, swing s ručníkem… Swing jsem naučila až za dva nebo tři měsíce. To bylo teda něco pro mě. 

Postupem času jsem si však silový trénink oblíbila, byl to totiž trénink nejen pro tělo, ale i pro mou mysl. Začala jsem se cítit skvěle po všech stránkách. 

Po bakaláři a cca roku a půl cvičení ve zlínské KB5 jsem se přestěhovala do Prahy a samozřejmě jsem hledala možnosti, jak pokračovat ve cvičení dál. Zjistila jsem, že v Praze je KB5 gym jen pro muže a Funkční trénink pro ženy, který také vychází z principů StrongFirst. Pro mě docela problém a výstup z komfortní zóny, protože jsem nikdy neměla v oblibě čistě ženský kolektiv. Nic jiného mi však nezbývalo, a tak jsem šla na svůj první trénink do FuTru… všude jen holky! Měla jsem obavy, ale za každou cenu jsem chtěla ve cvičení pokračovat, a tak jsem tomu dala šanci. 

A dneska, skoro dva roky později, můžu s jistotou říct, že začít cvičit ve FuTru bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v životě udělala. Zjistila jsem, že holky jsou fajn! Že zvedání železa je skvělé – dobře, je to to nejlepší, co pro sebe každý může udělat. Každý by to měl dělat!

 

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Funkční trénink Praha (@funkcnitrenink)

Neskutečně jsem se posunula a zlepšila. A nejen po fyzické stránce. Jsem na sebe pyšná a umím se pochválit. Zvládla jsem dokončit pressovací program ROP, naučila jsem se jeden z mých oblíbených drillů – snatch – a úspěšně zvládla i snatch test s 12 kg, minulý týden i s 16kg (při váze 58 kg). Baví mě jak cvičení s kettlebells, s velkou činkou, tak i cvičení s vlastní vahou. Momentálně pracuju na dřepech, shybech nadhmatem (aktuálně 6 opakování), přednosech a „skin the cat“. 

Není to ale vždy jen procházka růžovým sadem, program ROP byl pro mě náročný. A snatch test? Z toho jsem měla takový respekt, že se mi o snatchování i zdálo.

FuTr se nedá srovnat s jinými gymy ani s různými lekcemi typu kruháče, funkční tréninky atd. Ve FuTru jsou úžasné trenérky, které ke každé lady přistupují individuálně, až mám někdy pocit, že jsem na soukromé lekci. Standardy StrongFirst, ze kterých cvičení ve FuTru vychází, mi osobně velmi vyhovuje. Struktura tréninků i programů spočívá v jednoduchosti a vždy se jedná o 3-4 drilly, na kterých pracuji po dobu několika měsíců. Pro někoho nuda, pro mě klid na duši a jasný plán. Každý trénink mě baví, protože vždy objevím něco, co můžu zlepšit a co mě posune dál. V tomto případě pro mě platí, snad víc než kdekoliv jinde, že samotná cesta je cíl. 

Možná mi to nikdo nebude věřit, ale já se na každý trénink pokaždé moc těším. Samozřejmě jsou dny, kdy se mi nechce, ale vždycky jdu. FuTr a celkově silové cvičení je pro mě mnohem víc než jen cvičení. Je to skvělá atmosféra a energie, spousta smíchu a nových zážitků i přátelství. Je to ale hlavně taky něco, co jsem si zamilovala a troufám si říct, že už s tím nikdy nepřestanu. A kdo ví, třeba budu mít jednou možnost to všechno předávat i učit jiné nadšence. 

Poslední dobou si také čím dál častěji si uvědomuju, jaký přenos má cvičení s velkou činkou nebo kettlebell do běžného života. U mě osobně velmi i do duševního zdraví. Začala jsem se porovnávat především sama se sebou, zesílila moje mysl i sebedůvěra a zjistila jsem, že toho unesu mnohem víc, než si myslím. Jsem trpělivá, vytrvalá, flexibilní, silná a zdravá! A hezká postava? Ta už je pro mě pouze třešničkou na dortu.