V životě jsem pořádně necvičila. Jako malá jsem lítala po venku a lezla po stromech, chvíli jsem chodila na balet, pár měsíců na karate a podobně. Ve škole jsem prakticky necvičila, protože jsem buď nebyla ve škole, nebo jsem byla po nemoci.
Několikrát jsem byla z tělocviku neklasifikovaná. V osmé třídě mi paní učitelka řekla, že pokud uběhnu aspoň nějak patnáctistovku, tak že mě klasifikovat bude. Nedala jsem to. Když jsem později chtěla začít něco dělat, vždy to skončilo stejně. Měsíc, max dva a konec. Pak jsem narazila na Krav Maga, vyhecovala nové kolegy z nové práce a za 14 dní jsme byli na první hodině.
Protože jsem se znala a věděla jsem, že ráda vzdávám věci, jakmile se objeví nějaké překážky nebo nepohodlí, tak jsem si první půlrok zakázala vynechat jediný trénink.
Jsi unavená? Nevadí, běž na trénink.Není ti úplně dobře? Nevadí, běž na trénink.
Pokud nemáš horečku, nesvíjíš se v křečích, nemáš zlomenou nohu – běž na trénink.
Ze začátku to bylo peklo, tělo nebylo zvyklé se pravidelně hýbat, často jsem měla pocit, že se pozvracím. Ale vydržela jsem. Po nějaké době mi naběhla endorfinová závislost, kterou cvičící jistě znají a pro necvičící bývá nepochopitelná.
Na Krav Maga jsem měla ohromné štěstí na svoji první instruktorku. Například dbala hodně na techniku u cviků a dávala nám i rozumnou pohybovou přípravu, což jsem dokázala plně ocenit a docenit, až když jsem začala chodit na Funkční trénink. Začala se mi rovnat záda, přestala pobolívat kolena, začala jsem hubnout a sílit a začal se mi měnit přístup k životu. Pohyb se stal prioritou.
Po nějaké době mi tréninky 2x týdně začaly být málo a rozhodla jsem se, že něco přiberu. Moc dlouho jsem nepřemýšlela nad tím, co by to mělo být, kettlebells jsme měli i v naší tělocvičně, sice jsme je moc nepoužívali, ale viděla jsem instruktory, jak s nimi občas cvičí, a samozřejmě jsem se nechala inspirovat na internetu.
Líbilo se mi, že jde vždy o komplexní cviky, navíc jsem si všimla, že fighteři často s kettlebells cvičí a používají je. Chtěla jsem zesílit a získat lepší kondici. Takže když se konečně zadařilo uvolnit si čas, začala jsem chodit na Funkční trénink.
Musím říct, že jsem na začátku byla hodně vyděšená. Nejsem (nebývala jsem) člověk, co jen tak někam vleze a začlení se. Bála jsem se příliš mnoha nových lidí, nového prostředí, nové aktivity. Přesto jakmile jsem přišla na recepci, dýchla na mě celkově příjemná a uvolněná atmosféra a trošku mě uklidnila.
Když jsem procházela do šatny mezi holkama, co cvičily na předchozí hodině, tak jsem trošku vyvalila oči. Skoro každá měla v ruce váhu, za kterou by se podle mě nemuseli stydět kluci, a manipulovala s ní s relativní lehkostí. Mezi tím pobíhaly dvě trenérky, které sledovaly, upravovaly techniku, motivovaly, radily nebo jen dotvářely přátelskou atmosféru.
První týdny jsem se učila základní cviky, rychle jsem se dostala k železu a k endorfinové závislosti se přidala závislost na zvedání těžkých věcí.
Za ten čas co cvičim na FuTru jsem zjistila, že:
- je neskutečně uspokojující dokázat zvednout vždy o trošku víc
- na vyčištění hlavy není nic lepšího než mít nad ní těžkou kettlebell, protože to se člověk opravdu na nic jiného než na to železo nesoustředí.
- mi roste sebevědomí a že je pro mě jednodušší bavit se s cizími lidmi, prostě protože to není těžší než to, co dokážu zvednout
- mám pořád kam jít a že pořád sílím
- baví mě překonávat překážky a překonávat sebe sama.
Teď, po třičtvrtě roce, se v gymu cítím jako doma.
Poznala jsem spoustu skvělých lidí, ať už přímo na tréninku nebo na akcích, které jsou často spojené s kluky z KB5.
Díky trenérkám, které nás neustále motivují, radí nám, učí nás a posouvají nás o kousek dál, předávají svoje vědomosti a dávají do toho všeho velký kus sebe – bez vás by to prostě nebylo ono. Zaroveň díky všem holkám, které v gymu cvičí, protože každá z nich je pro mě motivací, každá má vlastní příběh a vlastní překážky k překonání.
A hlavně díky Funkčnímu tréninku jako takovému, protože mi bez nadsázky změnil život!
O autorce:
Jitka H., 26 let, pracuje v IT, na Funkční trénink chodí od srpna 2015.
Chceš začít cvičit? Na nic nečekej, zavolej na 608 826 788 (recepce – pondělí až čtvrtek, 16 h. až 20 h.) nebo využij kontaktní formulář níže a domluv se na první cvičení!
Cvičíme ve vlastních prostorách 5 minut od stanic metra Hradčanská/Dejvická – ulice Wuchterlova 1, Praha 6!
