Jak jsi se vůbec k FuTru dostala?
O FuTru jsem se poprvé doslechla před více než pěti lety od svého tehdejšího přítele. Chodil tehdy na Hung Kyun k Pavlovi Mackovi a velmi si jeho přístup chválil. No a Pavlova žena (tehdy ještě přítelkyně) Justýna Macková právě na podzim toho roku založila FuTr.
Dost mě vyprávění o cvičení s kettlebell a vlastní vahou zaujalo, ale dlouho jsem naléhání přihlásit se odolávala. Zaprvé proto, že jsem si hodně sportovala ‘po vlastní ose’ (běhání, plavání, lyže, kolo) a taky proto, že jsem na organizovaný sport měla smutné vzpomínky (na gymplu mi zemřel trenér atletiky).
Každopádně jednoho březnového úterý jsem se odhodlala a přišla. Cvičilo se ještě ve sdílených prostorách s HK, v menší, zato hodně stylové tělocvičně na Vinohradech. Bylo mi sympatické, jak ‘nefitkové’ prostředí to je a jak férová a přátelská atmosféra tam vládne. Po první hodině (která tehdy zdaleka nebyla takové ‘pianko’ jako dnes), jsem při vystupování z tramvaje málem vypadla na chodník, jak se mi vyčerpáním třásly nohy. V ten moment jsem uznala, že očividně nejsem v takové formě, jak jsem si myslela, a že je třeba s tím něco dělat. Tedy zesílit. A na tom makám dodnes. Ze žačky jsem se postupně stala instruktorkou. Koníček mi postupně přerostl v práci, za což jsem velmi vděčná, protože se můžu živit něčím, co mě baví.
Co ti cvičení dává?
Cvičení má pro mě přínos na mnoha frontách. Jeho pozitivní efekt na psychiku je
pro mě stejně důležitý, jako ten na fyzické tělo, ne-li důležitější. Dává mi klid, vyrovnanost, trpělivost, schopnost koncentrace, sebejistotu, a hlavně vědomí připravenosti a potenciálu – síly mentální i fyzické. A to je velmi příjemný pocit, vědět, že i v nelehké situaci obstojíte. Možná je to i věkem, ale hodně jsem se za tu dobu, co cvičím, zklidnila. Na nějaké vzteklé výlevy člověku po tréninku prostě nezbyde šťáva.
Cítím se líp ve svém těle a vím, že mu můžu věřit. A taky je fajn vědět, že se na něj lépe kouká, než v letech, kdy prioritou byly spíš večírky. Cvičení mi pomáhá se překlenout přes nelehká životní údobí. Místo utápění se ve smutku a bezradnosti je tu jasně definovaná aktivita, na kterou se musíte pekelně soustředit a po které se navíc cítíte skvěle.
Věnuješ se trénování jiných na plné obrátky, co tě na učení jiných baví?
Učitelství má v naší rodině dlouhou tradici, táhne se generacemi už asi 250 let. Trenérství je blízko učitelství – sice se neodehrává před tabulí, ale pořád jde o předávání nějakých znalostí a dovedností lidem, a to mě naplňuje. Vždycky jsem chtěla vykonáva nějakou ‘pomáhající’ profesi – být takovým kanálem, kterým k lidem proudí něco cenného.
Mám radost z každého zlepšení našich žaček. Je uspokojivé pomáhat lidem se sebezdokonalováním. Je to skvělý pocit, když se mi podaří přesně vystihnout způsob, jak určitou techniku danou žačku naučit. Když to ‘klikne’ a nastane takový ten ‘Aha’ moment, radujeme se z úspěchu obě. Obzvlášť ráda mám tu chvíli, když vidím, jak žačky z tréninku odcházejí spokojenější a rozesmátější, než na něj přišly.
V čem je práce trenéra těžká?
V tom, aby člověk úspěšně vypozoroval, jaký styl učení komu vyhovuje. Někdo je jemnější a plašší, někdo potřebuje spíše ‘přitlačit’. Dále vyžaduje vysokou pozornost – v gymu se naráz děje spousta věcí a já potřebuju mít všechno pod kontrolou.
Také je ta práce náročná fyzicky, obzvlášť, pokud ji člověk kombinuje se svým vlastním tréninkem, což je samozřejmost, protože kdo by chtěl být ‘kozel zahradníkem’? Nelze stale dávat, je třeba I dostávat, takže dobíjím baterky na koncertech, posloucháním vyprávění ostatních, čtením atd.
Spousta žaček tě obdivuje za tvoji fyzickou a psychickou sílu – máš za sebou náročný kurz SFG1 (minulý rok, v Kanadě) – co pro tebe znamená být silná?
Být silná je pro mě zásadní. Být silná znamená moct lépe čelit světu v nejširším slova smyslu. Jak řekl klasik, silného člověka je prostě těžší zabít. Je to jako přiblížit se o pár centimetrů na pomyslné škále k superhrdinům a jejich neuvěřitelným schopnostem.
Je to praktické – víc vydržite a víc si toho užijete. Nemluvě o všedních činnostech jako otvírání sklenic, nošení báglu, štípání dříví a další dovednosti, kde je síla potřebná. Dříve se vyhrabete z nemoci (pokud vůbec onemocníte) – na co jsem dříve potřebovala 14 dní, dnes ‘uzdravím’ za poloviční dobu.
Díky všeobecné síle, kterou jsem na FuTru získala, se můžu bez obav pouštět do všemožných sportů a vím, že mi celkem půjdou – lezení, běžky, downhill, ferraty. Abych to shrnula: když jste silná, cítíte se víc ready na život, a to je prostě fajn.
Jaké máš plány na nejbližší měsíce, co se cvičení týká?
V dohledné době mě čeká recertifikace prvního levelu SFG – ještě si nechám projít hlavou, zda to absolvuju zvlášť, nebo to rovnou spojím se splněním druhého levelu (SFG2).
Za pár týdnů se chystám do Chorvatska asistovat na SFG1 certifikaci. Těším se na nový kolektiv – protože okolo kettlebells se ‘nějakým zázrakem’ motají samí skvělí lidé – a taky na dovolenou, se kterou to spojím.
Čemu se, kromě učení a cvičení, věnuješ ve volném čase?
Vždycky jsem měla široký záběr, takže i když mi trénování ostatních a sebe ve Futru zabírá podstatnou část mého času, najdu si prostor i pro ostatní aktivity. Miluju hudbu, hraju na kytaru, housle a zpívám. Mám coverovou kapelu, týdně zkoušíme a o víkendech hráváme.
Mám taky ráda outdoor a cestování – ráda chodím po kopcích, po lesích, lezu po horách, koupu se v řekách, jezdím na tábor. Dalším koníčkem jsou knihy a angličtina, ale těm teď zdaleka nedávám tolik jako dřív.
Co bys řekla ženám, které se bojí začít cvičit?
Vzkázala bych jim, ať se nebojí a nestydí a že jediné, co potřebují, je chtít. Zbytek dodáme. Nerozhoduje věk, výška, váha nebo značka legín. Nejsou třeba žádné předchozí sportovní zkušenosti, stačí odhodlání, trpělivost a chuť se učit. Troufnu si říct, že až se odhodlají, zjistí, že to byl jeden z nejlepších kroků, které na své cestě za lepším já mohly udělat.
Doporučuju si také na našich stránkách přečíst články, které o své zkušenosti se cvičením napsaly naše žačky. Jsou autentické a ukazují, že když se chce, jde to.
Misha je s FuTrem už přes pět let. Nejdříve jako žačka, od roku 2013 jako instruktorka. Rok strávila v Kanadě, kde také učila cvičení s kettlebell a kde v roce 2015 úspěšně splnila prestižní SFG1 certifikaci.
Chceš mít hezkou postavu, hýbat se lépe, dostat se do kondice, zesílit?
Na nic nečekej, zavolej na 608 826 788 (recepce – pondělí až čtvrtek, 16 h. až 20 h.) nebo využij kontaktní formulář níže a domluv se na první cvičení!
Cvičíme ve vlastních prostorách 5 minut od stanic metra Hradčanská/Dejvická – ulice Wuchterlova 1, Praha 6!
