Rovnýma nohama
Na první hodinu Funkčního tréninku jsem se dostala bez velkého plánování. O lekcích jsem slyšela od kamarádky a jejího partnera, ale podle popisu mě cvičení moc nezaujalo. Když mě pak pozvali na otevření kavárny uvnitř gymu a navrhli, ať si s sebou vezmu i věci a rovnou si zacvičím, udělala jsme to abych tedy měla pokoj a mohla říct, že to není nic pro mě. Opak byl ale pravdou.
Od první hodiny se mi zamlouvalo neuvěřitelně vřelé prostředí milých dámských úsměvů, slova podpory mezi ženami všech věkových kategorií, velikostí a pohybové pokročilosti, osobní přístup a důraz na zdravý pohyb. Od druhé hodiny jsem věděla, že dva tréninky týdně budou málo, já, která jsme přestala pravidelně cvičit před mnoha lety, jsem najednou měla pocit, že čekat na další lekci 4 dny je nesnesitelně dlouho. Začít bylo snadné, Justýna, Bětka a Míša, které se mi věnovaly, mi daly veškerou péči a Kája, Hanka, Verča, Jarča a další, potřebnou motivaci. Když to dokázaly od nuly ony, tak já to zvládnu tady.
Zocelení
Silově jsem dělala poměrně dobré pokroky, technicky mě potrápil clean a snatch, dokonce mám dojem, že pořádně jsem začala snatchovat až při své druhé přpravě na TSC.
V březnu 2016 jsem se začala učit deadlift s velkou činkou, čemuž jsem okamžitě propadla. Vědomí, že jsem dost silná, abych uzvedla samu sebe a ještě kousek navíc, mě fascinovalo, váha na čince rostla a moje síla plynule s ní. Je hezké na soutěži zdvihnout 97,5 kg, ale k čemu to doopravdy je poznáte až když je perný pracovní den, v kavárně všichni kmitají a dělají svou práci a vy najednou nemáte komu říct o pomoc.
První vítezství pro mě přišlo, když jsem sama dokázala ze sklepa vynést sud piva, aniž bych si ublížila. Nosit krabice s balíčky kávy, kartony s mlékem, ale i prostě jen dlouhé stání, všechno je jednodušší, když dokážete správně ovládat svoje tělo a plně využít jeho potenciál.
Po půl roce cvičení jsem navíc začala pociťovat i zvýšenou psychickou odolnost. Přestala jsem propukat v pláč pokaždé, když na mě někdo zvýšil hlas. Lépe jsem spala, lépe se probouzela. Změnila jsme stravovací návyky. Začala jsem mít ráda svoje tělo, být pyšná na to, že se tuk postupně proměnil ve svaly. Po třech letech se klidně postavím nahá před zrcadlo a řeknu si: Jo, to by šlo.
Čas cvičit, čas odpočívat
Po dvou přípravách na TSC jsem se rozhodla udělat pauzu a věnovat se nějakému novému cviku. V paměti jsem měla video Páji, jak cvičí bent press, cvik tak komplikovaný, ale v jejím podání tak elegantní! Před několika týdny jsem na něm začala pracovat a zažívám stejnou frustraci jako s cleanem a snatchem, povede se mi tak každý pátý a ačkoli síly mám dost, program je pro mě náročný. A tím se dostávám k nadpisu.
Na rozdíl od školních let, na FuTr jsem nikdy neměla problém s docházkou. Díky nekompromisnímu systému pravidelných hodin jsem za první dva roky nevynechala jedinou hodinu, pokud jsem nebyla v práci a nepodařilo se mi vyměnit směnu, nebo na smrt nemocná. Mockrát jsem šla na trénink mírně nachlazená, nebo naopak nedoléčená, i když jsem tušila, že tělu nedělám dobrou službu. Když už jsem měla možnost cvičit, cvičila jsem. Byť to byly jen resety nebo velmi lehký trénink bez kardia na závěr, vidina vynechaného tréninku pro mě byla nemyslitelná. Udělala jsem vše pro to, abych mohla na tréninky chodit, změnu pracovní doby kvůli tréninkům jsem si vynutila v rámci povýšení, stěhování do nového byt jsme podmínila instalací hrazdy do zdi.
S čím mám teď naopak problém, je jak zvolnit a najít vhodnou míru regenerace. Každý druhý den si uvědomuji, jak to se mnou moje tělo nemá lehké a jakkoli se cítím skvělě v den tréninku, den poté si říkám, příště uberu. Ale den poté už jsme zase čilá, zas je tu trénink, zas je tu Míša se svým povzbuzujícím úsměvem, systematickým vedením, zas jsou tu bells a čekají, co s nimi vyvedu. A mě to baví šíleně moc! Na prahu třicítky si uvědomuji, že jako tělu už nemůžu odpírat cvičení, tak mu nesmím odpírat dostatek spánku, kvalitní stravu, pravidelnou masáž a pasivní odpočinek.
Zítra je neděle a já vím, že k večeru mě to zase bude lákat – pověsit se doma na hrazdu, udělat si pro radost pár get upů, ale nejlépe pro sebe udělám, když si vezmu knížku a půjdu se s ní natáhnout na sluníčko na Letnou.
Protože pravidelně se zastavit je stejně důležité, jako se pravidelně hýbat.
O autorce: Terezka jako dítě chtěla být komičkou, místo toho vede už třetím rokem kurzy přípravy kávy pro pražírnu Doubleshot. Má ráda knihy, sluníčko, meruňky a svůj život.
Chceš mít hezkou postavu, hýbat se lépe, dostat se do kondice, zesílit?
Na nic nečekej, zavolej na 608 826 788 (recepce – pondělí až čtvrtek, 16 h. až 20 h.) nebo využij kontaktní formulář níže a domluv se na první cvičení!
Cvičíme ve vlastních prostorách 5 minut od stanic metra Hradčanská/Dejvická – ulice Wuchterlova 1, Praha 6!
