První svíčka na dortu
Slavím první rok s funkčním tréninkem. V únoru 2013 mě sem zavála úplná náhoda. Chtěla jsem začít pravidelně cvičit. Ne proto, abych zhubla, protože na to má vliv především úprava stravy, ale chtěla jsem být silnější než průměrná moucha a mít pravidelný pohyb, protože jsem přesvědčená, že to upevní zdraví nás, kancelářských krys.
A do tohoto rozpoložení se mi ségra zmínila o funkčním tréninku, o kterém slyšela od kamarádky. Video, které jsem objevila na webu, mě spíš vyděsilo, než nabudilo, protože všechny ty kliky, shyby, TRX a obří činky vypadaly rozhodně mimo mou ligu.
Ale zkusit se má všechno a mám to blízko od práce, tak jsem se přihlásila na zkušební hodinu.
Co je to ta kettlebell?
První hodina mě nadchla, i když mě více než utvrdila v přesvědčení, že kdyby mě měla živit má síla, tak bych pomřela hlady velice záhy. Některé holky shybovaly, jiné předváděly kliky na jedné ruce, jiné prováděly všelijaké cviky s činkami, které jsem předtím v životě neviděla a o váhách, o kterých se mi ani nesnilo.
Nestačila jsem se divit, co se to kolem mě děje.
A já? Já byla nadšená! Nadšená, protože mě nikdo nestrčil do jednoho pytle s holkama, které jsou daleko silnější, ale přišel na řadu pro Justýnin funkční trénink tak typický, individuální přístup.
Cvičila jsem celou hodinu jen s vlastním tělem a většina cviků vypadala velice neškodně, ale když se k tomu v závěru přičetlo ještě „smrtící kardio“, tak jsem z toho byla podtrženo sečteno vyřízená několik dní. Druhý den doprovázelo i lehké činnosti jako vyndání hrnečku z poličky neustálé „au au au“. Jenže když jsem doposud nic pořádného nedělala, tak mě trocha toho namožení příliš nepřekvapila.
Těžké činky jako chytré cvičení?
Už od prvních cviků jsem si byla jistá, že si je Justýna necucá z prstu, ale dobře ví, jak tréninkový program sestavit. Dokázala vysvětlit, proč cvičíme právě takhle a co to způsobí. Myslím, že se můžu směle zařadit mezi velice nedůvěřivé lidi, ale Justýně důvěřuju. Přesvědčila mě, že ví, co dělá a že se neustále vzdělává a pracuje na sobě, a tak se jí můžu bez starostí svěřit a cvičit „chytře“ i s dva a třicetikilovou činkou. A tak dělám TGU, dřepy, kliky, přítahy na TRX, mrtvé tahy i swingy jak Justýna káže a výsledky se dostavují.
Žádné instantní štěstí, ale pravidelnost
Zpočátku jsem zkoušela chodit jednou, dvakrát i třikrát týdně a ustálila jsem se na doporučovaných dvou hodinách za týden. A člověk si hrozně zvykne. Nejlíp to asi vystihne skutečnost, že jsem na sebe pěkně naštvaná, když jdu cvičit jen jednou týdně. Docela rozdíl proti dřívějšku, kdy jsem se dokázala dmout pýchou, že jsem se dokopala zacvičit si jednou za měsíc.
A proč to teď najednou pravidelně jde? Za prvé vím, co chci a za druhé mě to baví.
Mám ráda kolem sebe veselé lidi, kteří vědí, co chtějí a něco pro to dělají. A tady je to všechno pod jednou střechou.
A Justýnu obdivuju nejen pro její sílu, ale především pro její usměvavý přístup.
Taková ta radost, co vám nikdo nevezme
Rozhodně tu nepatřím mezi nějaké hvězdy a k trhání rekordů se mám jako kapr k poušti, ale posouvám se. Na začátku jsem klik udělala jen o stěnu a teď jsem se přes dva stepy přesunula na ten nejnižší a klik na zemi coming soon, přátelé.
Mám trošku problematické zápěstí, a tak i cviky s činkami jdou pomaleji. Dokonce jsem musela na tři měsíce trénink přerušit, ale ani fyzioterapeut mi cvičení nezakázal. Naopak spíše doporučil, protože tady se na techniku dbá a to je důležité. Pauza mě vrátila o pár kroků zpět a taky jsem musela s přidáváním váhy opatrněji, ale dočkala jsem se.
Po prvním TGU s dvanáctikilovou činkou jsem si připadala jako děcko o Vánocích. Ale rozdíly v kondici byly znát už po pár týdnech, ať už na kole, na horách nebo na obyčejných schodech. Všechno jde snadněji.
Pro mě není trénink o porovnání s ostatními, to bych mohla chodit s brekem domů pokaždé. Baví mě cvičit, baví mě patřit k téhle fajn partě holek, baví mě překonat zas o kousek to, co jsem zvládla minule.
Funkční trénink mi změnil život.
A dík za to patří především Justýně a taky Bětce a ostatním trenérkám.
Děkuju!
O autorce: Dáša K.: třicetiletá Pražanda, čerstvě přestěhovaná na vesnici. Pečuje o školení v agentuře Dobrý web (práce jí až podezřele baví). Nejvíce radosti v životě ji kromě cvičení (FT od února 2012) přináší cestování, fotografování, kytara, tanec (a především fajn lidi).
Chceš začít cvičit? Na nic nečekej, zavolej na 608 826 788 (recepce – pondělí až čtvrtek, 16 h. až 20 h.) nebo využij kontaktní formulář níže a domluv se na první cvičení!
Cvičíme ve vlastních prostorách 5 minut od stanic metra Hradčanská/Dejvická – ulice Wuchterlova 1, Praha 6!
